Když chceme psát seminární práci, měli bychom dodržovat všechny formální náležitosti a strukturu. Seminární práce se většinou soustředí na jeden hlavní problém a bývá psána v rozsahu cca 10 – 15 normostran psaného textu (nepočítá se úvodní strana, obsah, obrázky, tabulky a stránky příloh).
Měla by obsahovat:
Úvodní strana – nadpis seminární práce, autor, popřípadě měsíc či rok vydání
Obsah – nejvhodnější je nechat vygenerovat obsah po dopsání práce příslušným text editorem, v elektronické podobě, by měl obsah po kliknutí na jeho položku odkazovat na patřičné místo v práci
Úvod – nejedná se o úvodní stranu. Autor by zde měl čtenáři vysvětlit, čím se bude v práci zabývat, popřípadě co bude řešit. Tato část by měla obsahovat částečně i strukturu práce (co bude autor kde řešit, jakým způsobem, jaké použije prostředky, atd)
Vlastní práce – samotná autorova tvorba. Autor by měl popsat, z čeho bude vycházet při řešení problému a co se bude dále pokoušet řešit (např. již probádané a objevené, ukázky literatury, metodologie). Dále následuje nejdůležitější část práce – samotné autorovo řešení (autor zde představí své vlastní řešení, na co přišel.) Této části je pochopitelně při hodnocení věnována největší pozornost. Autor by se měl daného tématu držet a vyhnout se různým zbytečným odbočkám za účelem zvýšení počtu stran, atd.
Závěr – vedle vlastní práce další hodně důležitá část. Často je to to první, na co se hodnotící podívá. Autor zde musí svou práci zhodnotit. To znamená: napsat čemu se chtěl věnovat, jak daný problém řešil a to nejhlavnější, k jakému přišel závěru.
Je vhodné dodržet tyto formality dodržovat. Při špatně strukturované práci je sebelepší obsah bezcenný a k ničemu. Psaní seminárek je také výborným tréninkem před psaním diplomové práce, která je mnohem složitější a obsáhlejší.
Pokud je vaše práce interaktivní nebo chcete něco lépe vyjasnit posluchačům, je vhodné obstarat si také dražší či levné projektory na prezentaci práce.